Babiš vynechal pietu u Českého rozhlasu k výročí okupace 1968. Chtěl se znovu vyhnout blamáži?
Před budovou Českého rozhlasu se odehrál pietní akt k 58. výročí sovětské invaze, jehož se zúčastnili nejvyšší představitelé státu. Letos opět chyběl premiér Andrej Babiš, který za sebe poslal Alenu Schillerovou. Není to náhoda.
Invaze „bratrských“ vojsk v srpnu 1968 nastolila tuhý normalizační režim v režii Moskvy. „Dočasný“ pobyt stovek tisíc vojáků cizích armád na našem území prodloužil totalitní éru o dvacet jedna let. Proto patří 21. srpen mezi nejčernější milníky historie samostatného Československa. Proto je důležité neztratit historickou paměť.
Symbol odporu
Hranice mezi svobodou a nesvobodou je velmi křehká a plíživé osekávání demokracie je začátkem cesty k autokracii. Tato nebezpečí si tradičně od roku 2001 připomínají nejvyšší ústavní činitelé před budovou Českého rozhlasu. Proč právě tam?
Československý rozhlas na Vinohradské třídě se stal ohniskem odporu proti okupantům v srpnu 1968. V noci z 20. na 21. srpna začal informovat veřejnost o překročení hranic vojsky Varšavské smlouvy. Informoval o pohybu okupantů, varoval před provokacemi a kolaborantským vysíláním.
Okupační vojska se snažila svobodné vysílání rozhlasu zastavit a dostat pod kontrolu, protože byl v té době klíčovým zdrojem necenzurovaných informací. Proto se před jeho budovou na obranu shromáždily tisíce lidí a šestnáct odpůrců okupantů tu přišlo o život.
Pietní akt na tomto místě má tedy v dějinách země významnou symbolickou hodnotu. Proto je nezbytné sovětskou okupaci připomínat zvláště v poslední době, kdy se Putinovo Rusko chová stejně jako imperiální Sovětský svaz. V době, kdy je stále více lidí a kruhů ochotno znovu naslouchat Moskvě a nevidí v ní hrozbu, ale partnera a spojence proti Západu.
Ochrana nezávislých médií
Letošní piety se zúčastnili tři ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů. V něčem byla výjimečná. Probíhala ve stínu útoků vlády na nezávislé instituce a její snahy dostat pod kontrolu Českou televizi a Český rozhlas. Věřit slibům Andreje Babiše a Oty Klempíře, že jejich nezávislost zůstane zachována, může jen nenapravitelný snílek.
Před postupným rozkladem nezávislých médií varovali prezident Petr Pavel a předseda Senátu Miloš Vystrčil. Stejné obavy vyslovila část veřejnosti, která vypískala předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamuru. Hovořil o potřebě pravdy a demokracie, ale jeho hnutí je tahounem zestátnění veřejnoprávních médií a nejraději už zítra by normalizovalo vztahy s Ruskou federací.
Částečný pískot si vysloužila i ministryně financí a místopředsedkyně ANO Alena Schillerová, kterou za sebe poslal jako náhradu premiér Andrej Babiš. Důvodem nebyl její projev, kde vyslovila úctu všem obětem okupace a obdiv všem, kteří našli odvahu se invazi vojsk postavit. Hlavním důvodem je skutečnost, že přes vzletná slova o svobodě a demokracii se dominantní vládní hnutí chová jinak.
Zástupné důvody
„Bylo to období nesvobody, útlaku, ale i obrovských příběhů statečných lidí, kteří po celou dobu za svobodu nepřestali bojovat. Na ty bychom dnes měli vzpomínat především. Važme si naší svobody,“ vyjádřil se na sociálních sítích Andrej Babiš, který se z piety omluvil kvůli pracovní cestě v jižních Čechách.
Tento důvod ovšem nemůže obstát a připomíná spíš zástupnou výmluvu. Program premiéra se připravuje dlouho dopředu a je jasné, s jakými termíny může kolidovat. Babiš podnikl dvoudenní návštěvu zemědělského veletrhu Země živitelka v Českých Budějovicích, kde se mezi zástupci agrokoncernů, jimž dominuje Agrofert, cítil jako ryba ve vodě.
Hlavní část premiérova programu proběhla 20. srpna, kdy stihl i předvolební mítink s hloučkem několika desítek sympatizantů. Při troše dobré vůle a úpravou programu mohl pietu u Českého rozhlasu stihnout. Takhle jen ukázal, jaké jsou jeho priority, i když důvodů, proč za sebe poslal Schillerovou, je víc.
Premiér Babiš se zúčastnil srpnového aktu před budovou rozhlasu naposledy v roce 2018. Tehdy byl hlasitě vypískán kvůli postavení důvěry své menšinové vlády na komunistech, které pod taktovkou prezidenta Zemana poprvé po Listopadu 1989 přivedl k celostátní moci. Označil KSČM za demokratickou stranu, čímž ji legitimizoval a uvolnil prostor pro relativizaci komunistické éry.
O rok později položil premiér Babiš květiny na památku obětí srpna 1968 v mediálním ústraní v Liberci. Od té doby při výročí této pohnuté události nikde veřejně nevystoupil, takže letos jen pokračoval v této tradici. Někdo mu asi poradil, že by mohl dopadnout jako před osmi lety, jelikož se paktuje s proruskými extremisty, zestátňuje veřejnoprávní média a pootáčí kurz země na Východ.
Zbabělý mesiáš
Babiš se chová jako zbabělec, který nepřekročí svůj stín. Bojí se oponentury a hněvu lidí. Nenávidí všechny, kdo nechápou jeho mesiášskou misi. Jeho jedinou misí je však vlastní prospěch a udržení u moci za každou cenu, i za cenu ztráty kreditu země, rozvratu veřejných financí a nezávislých institucí.
Je neuvěřitelné, když dnes o „období nesvobody, útlaku ale i obrovských příběhů statečných lidí“ hovoří agent Státní bezpečnosti, jenž po srpnové okupaci bohatě těžil ze všech výhod normalizačního režimu. Dokonce se nyní licoměrně pokouší stavět do role oběti kvůli několika emigracím v rodině.
To ovšem nemělo na jeho život kvůli dobře zapsané komunistické rodině prakticky žádný vliv. V roce 1969 vycestoval do Ženevy, kde jeho otec působil do roku 1975 jako důkladně prověřený vedoucí oddělení a zástupce státu v radě GATT.
V té době přituhovalo a Federální shromáždění přijalo po mohutných srpnových demonstracích „pendrekový zákon“, umožňující tvrdě trestat opovážlivce, kteří porušovali „socialistický společenský řád“. Bezprostředně poté začaly rozsáhlé čistky, kdy bylo z komunistické strany vyloučeno 327 tisíc lidí. Dalších 350 tisíc lidí přišlo o místo, mnoha dalším nebylo umožněno studium na vysoké škole.
Ambiciózní aparátčík Andrej Babiš žádné problémy nepocítil a budoval svoji kariéru. Stal se privilegovaným delegátem Podniku zahraničního obchodu v Maroku, odkud se vrátil až v roce 1991, když předtím uvažoval o emigraci. Švýcarských známostí údajně využil při startu svého podnikání po pádu komunismu.
Netušil prý, co se u nás děje. Nevěděl ani, co byla výjezdní doložka, umožňující ve zcela výjimečných případech cestovat na Západ. Když se vezmou v úvahu všechny souvislosti, politik s tímto profilem na pietním aktu k výročí sovětské okupace vlastně ani nechybí.
